Fantom opery slaví 40 let: Návrat, který propojil minulost se současností
Michael Crawford a Sarah Brightman se po čtyřiceti letech vrátili na jeviště. Oya Canli připomíná historické setkání i kouzlo Fantoma opery.
Čtyřicet let poté, co Michael Crawford a Sarah Brightman v Londýně poprvé vdechli život Fantomovi a Christine, se vrátili do divadla, kde to všechno začalo.
A přijeli na ikonické gondole.
Pro muzikál, v jehož srdci stojí láska, touha a síla hudby, si lze jen těžko představit krásnější oslavu čtyř desetiletí na londýnském West Endu.
9. října 2026 oslavil Fantom opery své 40. výročí slavnostním představením v His Majesty’s Theatre. Výjimečný večer spojil několik generací účinkujících, připomněl mimořádný odkaz tohoto muzikálu a přinesl setkání, na které budou milovníci muzikálového divadla ještě dlouho vzpomínat.
Čtyřicet let za maskou
Fantom opery mě vždycky fascinoval.
Podmanivá hudba Andrewa Lloyda Webbera, gotická atmosféra a tajemný svět ukrytý pod pařížskou operou vytvářejí zážitek, ke kterému se nikdy nepřestanu ráda vracet.
Muzikál vychází z románu Gastona Lerouxe z roku 1910 a vypráví příběh Christine Daaé, mladé sopranistky, jejíž talent upoutá pozornost tajemného Fantoma – geniálního hudebníka žijícího ve stínech operního domu.
Na tomto příběhu mě stále přitahuje především jeho emocionální složitost.
Fantomova osamělost a touha po přijetí se prolínají s jeho posedlostí a ničivým jednáním. Vztah Christine a Raoula naopak nabízí jinou podobu lásky, založenou na něze a svobodě.
Pod velkolepou scénickou podívanou se tak skrývá hluboce lidský příběh o touze, odmítnutí a potřebě být milován.
Možná právě proto má Fantom i po čtyřiceti letech nad publikem tak mimořádnou moc.
Jubilejní obsazení propojující generace
Jubilejní sezona přivedla na jeviště mezinárodní soubor v čele s Jordanem Donicou jako Fantomem, Beatrice Penny-Touré v roli Christine Daaé a Rhysem Whitfieldem jako Raoulem.
Doplnili je Joanna Riding jako Madame Giry, Millie Lyon jako Meg Giry, Joseph Millson jako Monsieur André, Ian Pirie jako Monsieur Firmin a Matt Bateman jako Piangi.
Jedno obsazení pro mě ale mělo obzvlášť silný význam.
Sierra Boggess se vrátila do světa Fantoma opery jako Carlotta.
Pro mnoho muzikálových fanoušků zůstane Sierra navždy spojená s rolí Christine, především díky slavnému představení k 25. výročí v Royal Albert Hall a svému účinkování v Love Never Dies.
Její návrat v roli Carlotty dodal jejímu dlouholetému spojení s tímto muzikálem zcela nový rozměr.
Měla jsem tu čest vidět Sierru naživo v srpnu a její Carlotta patří k nejvýraznějším, jaké jsem kdy zažila.
Na tom, když se umělec vrátí k inscenaci, která sehrála tak důležitou roli v jeho kariéře, je něco krásného. Zvlášť když tentokrát dostane příležitost vdechnout život úplně jiné postavě.
Její angažmá v jubilejní sezoně má skončit v listopadu, což této kapitole jejího příběhu s Fantomem dodává ještě větší význam.
Návrat, kterým se uzavřel kruh
Nejsilnější okamžik slavnostního večera přišel po skončení představení.
Michael Crawford a Sarah Brightman, původní představitelé Fantoma a Christine z londýnské inscenace roku 1986, se společně vrátili na jeviště.
Jejich vystoupení na ikonické gondole během titulní skladby propojilo počátky muzikálu s jeho současností v jediném mimořádném obrazu.
Dokážu si jen představit, jaké to muselo být sedět v tu chvíli v hledišti.
Stejné postavy. Stejné divadlo. Stejná hudba.
O čtyřicet let později.
Oslavy pokračovaly skladbou The Music of the Night, při níž se Crawford na jevišti setkal s dalšími pěti interprety spojenými s rolí Fantoma, včetně současného představitele Jordana Donicy.
Bylo to setkání několika generací a zároveň pocta všem umělcům, kteří pomáhali udržet tuto pozoruhodnou inscenaci při životě.
A právě proto byl pro mě tento návrat tak dojemný.
O divadle se často říká, že existuje pouze v daném okamžiku. Odehraje se představení, spadne opona a celý večer se promění ve vzpomínku.
Jenže tyto vzpomínky s námi zůstávají.
Písně se stávají součástí našich životů. Interpreti zůstávají navždy spojeni se svými postavami. A někdy, jak ukázalo právě toto výročí, se divadelní historie znovu vrátí na jeviště.
Kouzlo, které nikdy nezmizí
Na Fantomovi opery miluji mimo jiné to, jak přirozeně dokáže spojovat velkolepé divadlo s velmi osobními emocemi.
Lustr, masky a tajemné podzemní jezero se staly jedněmi z nejznámějších symbolů muzikálové historie.
Samotná vizuální nádhera ale nedokáže vysvětlit čtyřicet let oddanosti publika.
Právě hudba Andrewa Lloyda Webbera dává těmto obrazům jejich emocionální sílu.
Dokáže být majestátní, romantická, znepokojivá i srdcervoucí, někdy dokonce v rámci jediné hudební fráze.
A pod vší tou nádherou se skrývá příběh lidí, kteří hledají blízkost a porozumění.
Věřím, že právě proto dokáže tento muzikál oslovovat stále nové generace diváků. Jeho svět může být mimořádný, ale emoce, které zachycuje, jsou nám důvěrně známé.
Jubilejní oslava zamíří v roce 2027 do kin
Máme ještě jeden důvod těšit se na další kapitolu oslav Fantomova výročí.
Londýnská inscenace i její mimořádný jubilejní večer byly zaznamenány v His Majesty’s Theatre pro plánované mezinárodní uvedení v kinech v roce 2027.
Půjde o první filmový záznam živého představení westendské inscenace přímo v jejím původním londýnském domově. Diváci po celém světě tak dostanou příležitost prožít část této historické oslavy.
Pro muzikál, jehož odkaz utvářely celé generace účinkujících a divadelních fanoušků, je možnost sdílet tento výjimečný okamžik i mimo samotné hlediště více než symbolická.
O čtyřicet let později nás hudba stále spojuje
Když přemýšlím o Fantomovi opery, vybavím si mnohem víc než jen slavný lustr nebo tajemství ukryté za maskou.
Vybavím si ten pocit, když vstoupíte do úplně jiného světa.
Krásu hudby, zranitelnost postav a mimořádnou schopnost živého divadla vytvořit mezi námi a příběhem skutečné pouto.
Návrat Michaela Crawforda a Sarah Brightman mi znovu připomněl, proč je toto propojení tak důležité.
Od chvíle, kdy londýnskému publiku poprvé představili Fantoma a Christine, uplynulo čtyřicet let. Po nich přišla celá řada dalších interpretů a každý z nich těmto nezapomenutelným rolím vtiskl něco vlastního.
A příběh pokračuje dál.
Interpreti se mohou měnit. Roky mohou plynout. Ale hudba dál spojuje celé generace milovníků divadla.
Fotogalerie